Vlastnosti kontaktu uzlu na uzel jsou následující:
- Toto nastavení je dostupné pouze pro plochy, které se na počátku dotýkají.
- Vyžaduje kompatibilní síť. Program na zdrojových a cílových plochách vytvoří stejnolehlé uzly.
- Tato formulace kontaktu je u statických, nelineárních a teplotních studií dostupná s typem kontaktu Žádný průnik. U statických a nelineárních studií tento typ kontaktu zabraňuje přesahu mezi zdrojovou a cílovou plochou, ale umožňuje jim pohyb opačným směrem a tím i tvorbu mezer. U teplotních problémů každé dva stejnolehlé uzly vždy zachovávají stejnou teplotu.
Program vnitřně vybere kandidáty na zdrojové a cílové plochy. Jsou definovány pomocí entit Sada 1 a Sada 2 ve správci PropertyManager Kontaktní sada.
-
Tato formulace je rychlejší než uzel na plochu nebo plocha na plochu, ale u obecných konstrukčních problémů s posouváním nebo velkými rotacemi je nejméně přesná. Přesnost výsledků závisí na zatížení a je nejlepší v případě, že dvě plochy jsou stlačeny k sobě bez možnosti velkého posunutí nebo relativních rotací. Přesnost se snižuje v případě, že zatížení způsobuje velké posouvání nebo rotace. U takových problémů použijte volbu Uzel na plochu nebo Plocha na plochu a aktivujte velká posunutí. U teplotních problémů je přesnost méně citlivá, protože nedochází k pohybu. U problémů tepelného napětí však teplotní a konstrukční studie musí mít kompatibilní nastavení kontaktu.
- Obrázek znázorňuje možnou deformaci dvou ploch, které se na počátku dotýkaly.
