| Použití referenční roviny
|
Referenční rovina (nebo rovinná plocha) definuje dva směry na této rovině a třetí směr kolmý na tuto rovinu. Dva směry na rovině se označují Plane dir 1 a Plane dir 2. Jsou rovnoběžné s ohraničením roviny a jsou interně přiřazené programem. Tyto směry nelze měnit. Při aplikaci uchycení a zatížení vyberte Zobrazit náhled pro určení směru roviny 1 a směru roviny 2. Šipky symbolů zatížení nebo uchycení odkazují na kladný směr roviny 1, směr roviny 2 a směr kolmý na rovinu.
Kolmý směr můžete určit pomocí pravidla pravé ruky: Palec ukazuje kladný směr roviny 1, ukazovák kladný směr roviny 2 a prostředník kladný směr normály.
V případě vlastností materiálu je směr 1 zarovnán s osou X, směr 2 s osou Y a normála na rovinu s osou Z.
|
| Jako referenční geometrie se používá Přední, Pravá a Horní rovina. |
Tabulka obsahuje přehled orientací směrů s ohledem na globální souřadnicový systém, když vyberete Přední, Pravou nebo Horní rovinu jako referenční geometrii.
| Přední rovina |
Směr 1 se zarovná s globálním směrem X.
Směr 2 se zarovná s globálním směrem Y.
Kolmice na rovinu se zarovná s globálním směrem Z.
|
| Pravá rovina |
Směr 1 se zarovná s globálním směrem Y.
Směr 2 se zarovná s globálním směrem Z.
Kolmice na rovinu se zarovná s globálním směrem X.
|
| Horní rovina |
Směr 1 se zarovná s globálním směrem Z.
Směr 2 se zarovná s globálním směrem X.
Kolmice na rovinu se zarovná s globálním směrem Y.
|
|
| Souřadné systémy
|
Souřadný systém definuje 3 směry, X, Y a Z. Výchozí souřadný systém použitý softwarem, nazvaný globální souřadný systém, se nachází na Rovině1 (Přední rovina). Počátek globálního souřadného systému je umístěn v počátku dílu nebo sestavy. Rovina1 je horní referenční rovina, která se zobrazuje ve stromu FeatureManager. Referenční triáda ukazuje globální směry X, Y a Z. Všechny ostatní souřadné systémy jsou považovány za místní souřadné systémy. Místní souřadný systém můžete definovat s použitím možnosti .
|
| Použití referenční osy |
Referenční osa definuje radiální směr, obvodový směr a axiální směr. Chcete-li identifikovat kladné směry, zaškrtněte ve správci PropertyManager při aplikaci uchycení a zatížení políčko Zobrazit náhled. Pro opačný směr použijte záporné hodnoty.Při zadání obvodového posunutí zadejte úhel (Θ) v radiánech. Tím se nastaví posunutí v obvodovém směru (v) na: v = r.Θ, kde r je poloměr uzlu, v němž je aplikováno uchycení vzhledem k referenční ose. Při prohlížení výsledků deformace vzhledem k referenční ose se vektory posunutí hlásí jako Ur, Ut a UZ, kde r představuje radiální směr, t tečný směr a z axiální směr. Tento systém r-t-z se uvažuje vzhledem k původní konfiguraci každého uzlu.
Vezmeme-li jako příklad čtvrtinu kroužku a předpokládejme, že uzel A je posunut z původní polohy do bodu B a vektor posunutí na konci nelineárního řešení je definován pomocí u. Program hlásí pro radiální posun Ur zápornou hodnotu v původním radiálním směru uzlu A a pro tečný směr kladnou hodnotu Ut v původním tečném směru uzlu A. Mějte na paměti, že Ur nemusí nutně znamenat rozšíření (nebo stlačení) kroužku a Ut neznamená otáčení kroužku.
 |
| Použití válcové plochy |
Toto nastavení je podobné jako použití referenčních os. Osa válcové plochy je použita jako referenční osa. |
| Použití rovné hrany
|
Rovná hrana definuje jeden směr. Chcete-li identifikovat kladný směr, zaškrtněte ve správci PropertyManager při aplikaci uchycení a zatížení políčko Zobrazit náhled. |