Vlastnosti kontaktu plochy na plochu jsou následující:
- Je obecnější než kontakty uzlu na uzel a uzlu na plochu. Vhodný pro složité kontakty s obecným zatížením.
- Nevyžaduje kompatibilní zdrojovou a cílovou síť.
- Povoluje pouze plochy jako zdrojové a cílové entity.
Program vnitřně vybere kandidáty na zdrojové a cílové plochy. Jsou definovány pomocí entit Sada 1 a Sada 2 ve správci PropertyManager Kontaktní sada.
- Ve většině případů nabízí přesnější výsledky, ale vyžaduje více času a zdrojů.
- Nedoporučuje se v případě, že bude kontaktní oblast mezi zdrojovou a cílovou plochou při deformaci příliš malá nebo dokonce bude představovat pouze čáru nebo bod. V takových případech použijte volbu Uzel na plochu.
- Tato formulace kontaktu je u statických a nelineárních studií dostupná s typem kontaktu Žádný průnik. Zabraňuje přesahu zdrojových a cílových ploch při zatížení, ale umožňuje jim pohyb v opačném směru a tím vznik mezer. U tepelných studií je tato volba dostupná u kontaktů typu Tepelný odpor.
-
U nelineárních studií je volba spoje plochy na plochu dostupná ve správci PropertyManager Kontaktní sada. Tvorba přesné sítě v oblasti dotyku může zlepšit výsledky při použití této volby. Stále můžete použít jiné možnosti kontaktu, Uzel na uzel a Uzel na plochu v možnostech Upřesňující ve správci PropertyManager Kontaktní sada.
Formulace Plocha na plochu se používá pro kontakty bez průniku, pokud zvolíte metodu Řízení délky oblouku.