Koeficient tření je také znám jako momentový součinitel.
Definice koeficientu tření se nachází v: Mechanical Engineering Design 5th edition by Shigley and Mischke, kapitola 8-8, na stranách 345 - 347.
d = vnější průměr šroubu
dm = střední průměr šroubu
λ = úhel stoupání závitu; tan λ = p/π dm (kde p je stoupání)
2α = úhel závitu (2α = 29° pro lichoběžníkové závity a 2α = 60° pro ISO metrické závity M)
μ = koeficient tření pro závity
μc = koeficient tření pro hlavu šroubu
Koeficienty tření μ a μc závisí na hladkosti povrchu a stupni mazání. Průměrné hodnoty pro μ a μc jsou přibližně 0.15.
Následující tabulka obsahuje typické hodnoty koeficientu tření
(Bowman Distribution-Barnes Group, Fastener Facts, Cleveland, 1985, strana 90).
Není-li znám stav šroubu, doporučuje se K = 0,20.
| Stav šroubu |
K |
|---|
| Pancéřovaný, černý povrch |
0.30 |
| Pozinkovaný |
0.20 |
| Mazaný mazivem |
0.18 |
| Kadmiovaný
|
0.16 |
| Bowman odolný proti zemětřesení |
0.12 |
| Bowman s přituženými maticemi |
0.09 |