Intermediate Data Format (IDF) je neutrální formát pro výměnu informací ze sestav plošných spojů (PCA) mezi systémy pro návrh desek plošných spojů (ECAD) a mechanickými CAD systémy, jako je SOLIDWORKS. CircuitWorks dokáže přečíst a zapsat do souborů IDF 2.0, IDF 3.0 a IDF 4.0.
Formát IDF byl původně vyvinut v roce 1992 a dále se rozvíjí. Aktuální verze formátu je IDF 4.0, ale většina systémů, včetně CircuitWorks, podporuje starší formáty IDF 2.0 a IDF 3.0.
Typy souborů a jejich přípony
Každý “soubor” IDF 2.0 nebo 3.0 se skládá ze dvou souborů na disku. Tyto soubory mají typicky přípony .emn a .emp, ale používají se i jiné přípony (například .brd a .lib). Soubor .emn obsahuje informace o fyzické velikosti a tvaru desky plošných spojů (včetně děr a výřezů) a umístění součástí. Soubor .emp obsahuje informace o velikosti a tvaru jednotlivých součástí. K přečtení souborů IDF 2.0 nebo 3.0 v aplikaci CircuitWorks je nutné, aby se oba soubory nacházely ve stejném umístění se stejným názvem (například samples\cellphone.emn a samples\cellphone.emp).
IDF 4.0 používá samostatný soubor s příponou .idf, například cellphone.idf.
Obsah souboru
Soubory IDF 2.0 obsahují základní informace o tvaru desky, pozici a velikosti pokovených a nepokovených děr a o pozici a základním tvaru součástí. IDF 3.0 obsahuje navíc podporu pro další typy zakázaných oblastí a schémat. IDF 2.0 a 3.0 jsou si strukturou a obsahem velmi podobné.
IDF 4.0 obsahuje navíc podporu pro spoje, desky, via a šrafované oblasti. IDF 4.0 také umožňuje podrobnější definici tvarů, než tomu bylo u předchozích verzí. Protože je formát IDF 4.0 podstatně složitější než IDF 2.0 a 3.0, jeho přijetí v komunitách uživatelů ECAD a MCAD není velké, ale své příznivce si postupně získává.
Jak se formát IDF používá?
V typickém procesu návrhu definuje návrhář mechanických dílů tvar desky, určí důležité povolené a zakázané oblasti a předběžně umístí kritické součásti, jako jsou konektory, přepínače, displeje a LED, pomocí systému pro mechanický návrh. Tyto informace se předávají ve formátu IDF návrháři desek plošných spojů, který je použije jako základ pro návrh desky v systému pro návrh desek plošných spojů. Po umístění zbývajících součástí se plně osazená sestava desky předává zpět návrháři mechanických dílů ve formátu IDF, aby zkontroloval, zda sestava desky správně zapadá do finální podoby produktu. Během fáze návrhu produktu obvykle dochází k více iteracím.
IDF nepředstavuje kompletní znázornění návrhu PCA. Nemá ani sloužit jako kompletní popis funkcí a elektrických parametrů PCA. Proto je vhodné používat IDF jako mechanismus pro převod návrhů PCA z jednoho systému pro návrh desek plošných spojů do jiného nebo jako jakési rozhraní mezi systémy pro návrh desek plošných spojů a systémy výroby, sestav, testování nebo podrobné dokumentace.
Které systémy ECAD dokáží vytvářet soubory IDF?
Většina systémů ECAD dokáže číst běžnější formáty IDF 2.0 a 3.0 a zapisovat do nich. IDF 4.0 je podporován menším počtem systémů ECAD. V některých případech jsou potřeba k vytvoření souboru IDF ze systému ECAD nástroje externích dodavatelů. Kontaktujte technickou podporu SOLIDWORKS pro informace ohledně podpory IDF systémů ECAD.