Adaptivní metody jsou založeny na odhadu chyb. Zejména dvě metody zvyšují přesnost výsledků statických studií:
H-metoda
Principem h-metody je použití menších elementů v oblastech s velkými chybami. Software po spuštění studie a odhadu chyb automaticky zjemní síť, kde je potřeba zlepšit výsledky.
P-metoda
Principem p-metody je použití účinnějších elementů v oblastech s velkými chybami. Program po spuštění analýzy a odhadu chyb navýší řád elementů v oblastech s vyšším počtem chyb, než je úroveň zadaná uživatelem, a znovu spustí studii. P-metoda nemění síť. Mění řád polynomů použitých k aproximaci pole posunu. Použití jednotného řádu polynomu pro všechny elementy není efektivní. Software tedy zvýší řád polynomu pouze tam, kde je to potřeba. Tento postup se nazývá výběrová adaptivní p-metoda.
Tato možnost je podporována pouze pro objemové elementy. Jestliže je toto políčko zaškrtnuté, program může spustit problém několikrát. Po každé smyčce program vyhodnotí globální a lokální chyby a rozhodne, jestli provede další spuštění.
Program zastaví smyčky při splnění jedné z následujících podmínek:
- Globální kritérium konverguje,
- Všechny lokální chyby konvergují (tj. pro každý element) nebo
- Byl dosažen maximální počet smyček.
Kontrolu konvergence můžete založit na celkové deformační energii, střední kvadratické hodnotě (RMS) napětí von Mises, nebo RMS výsledných posunutí.
V této instalaci pracuje p-metoda pouze s objemovými elementy, skořepiny nejsou podporovány.
Po spuštění statického problému pomocí p-adaptivní metody můžete vytvářet schémata konvergence. Další informace jsou k dispozici v kapitole Zobrazení výsledků.
Příklad adaptivních metod naleznete v online kurzu.