Aby byla přírůstková procedura založená na iteračních metodách účinná, je nutné uvést praktická schémata ukončení. Na konci každé iterace je nutné v rámci realistických tolerancí vyhodnotit konvergenci. Velmi volné tolerance povedou k nepřesným výsledkům, zatímco velmi úzké tolerance mohou zbytečně zvýšit náklady výpočtu. Špatná kontrola divergence může ukončit proces iterování, když řešení ještě není divergováno, nebo umožnit procesu pokračovat v hledání nerealizovatelných řešení.
Jako konvergenční kritérium pro ukončení iteračního procesu byl zaveden počet procedur. Tři kritéria konvergence budou rozebrána níže:
Konvergence posunutí
Toto kritérium je založeno na přírůstcích posunu během iterací. Je dán:
|{ΔU}(i)| < εd |t+Δt{U}(i)|
kde |{α}| označuje euklidovskou normu {α} a εd je tolerance posunu.
Konvergence síly
Toto kritérium je založeno na přírůstcích nevyváženého (reziduálního) zatížení během iterací. Vyžaduje, aby norma vektoru reziduálního zatížení byla v toleranci εf použitého přírůstku zatížení, tj.,
|t+Δt{R} - t+Δt{F}(i)| < εf |t+Δt{R} - t{F}|
Konvergence energie
V tomto kritériu se přírůstek v interní energii při každé iteraci, což je práce vykonaná reziduálními silami prostřednictvím přírůstkových posunutí, porovnává s přírůstkem počáteční energie. Konvergence se považuje za realizovanou, pokud jsou splněny následující podmínky:
({ΔU}(i))T (t+Δt{R} - t+Δt{F}(i-1)) < εe ({ΔU}(1))T (t+Δt{R} - t{F})
kde εe je tolerance energie.
Dále se jako kritéria divergence používá mnoho schémat. Jedno z těchto schémat je založeno na divergenci reziduálních zatížení. Další je založeno na divergenci přírůstkové energie.