Adaptivní metody

Adaptivní metody jsou založeny na odhadu chyb. Zejména dvě metody zvyšují přesnost výsledků statických studií:

H-metoda

Principem h-metody je použití menších prvků v oblastech s velkými chybami. Software po spuštění studie a odhadu chyb automaticky zjemní síť tam, kde je potřeba zlepšit výsledky. Klepnutím sem si zobrazíte další podrobnosti.

P-metoda

Principem p-metody je použití účinnějších prvků v oblastech s velkými chybami. Program po spuštění analýzy a odhadu chyb navýší řád prvků v oblastech s vyšším počtem chyb, než je úroveň zadaná uživatelem, a znovu spustí studii. P-metoda nemění síť. Mění řád polynomů použitých k aproximaci pole posunu. Použití jednotného řádu polynomu pro všechny prvky není efektivní. Software tedy zvýší řád polynomu pouze tam, kde je to potřeba. Tento postup se nazývá výběrová adaptivní p-metoda.

Tato možnost je podporována pouze pro objemové prvky. Jestliže je toto políčko zaškrtnuté, program může spustit problém několikrát. Po každé smyčce program vyhodnotí globální a lokální chyby a rozhodne, jestli provede další spuštění.

Program zastaví smyčky při splnění jedné z následujících podmínek:

• globální kritérium konverguje,

• všechny lokální chyby konvergují (tj. pro každý prvek),

• byl dosažen maximální počet smyček.

Kontrolu konvergence můžete založit na celkové deformační energii, střední kvadratické hodnotě (RMS) napětí von Mises nebo RMS výsledných posunutí.

Omezení: V této verzi pracuje p-metoda pouze s objemovými prvky, skořepiny nejsou podporovány. P-adaptivní metoda nepracuje s nerovnoměrným tlakem, nerovnoměrnými silami nebo několika tlaky definovanými na ploše.

Po spuštění statického problému pomocí p-adaptivní metody můžete vytvářet schémata konvergence. Další informace jsou k dispozici v kapitole Zobrazení výsledků. Klepnutím sem si zobrazíte další podrobnosti.

Příklad adaptivních metod naleznete v kurzu online.