Typy kontaktu

Použitím podmínky více kontaktů můžete předefinovat globální kontakt přidáním kontaktu součástí a místní sada kontaktů.

Chcete-li zobrazit informace o používání různých typů dotyku, klepněte sem.

• Bez průniku. Dostupná pro statické a nelineární studie a studie pádové zkoušky. Tento typ spojení zabraňuje přesahu mezi entitami sady 1 a sady 2, ale umožňuje vytváření mezer. Toto řešení je časově nejnáročnější.

• Spojený. Dostupné pro všechny typy úloh vyžadující vytvoření sítě. Program spojí entity sady 1 a sady 2. Entity se mohou navzájem dotýkat nebo se nacházet v malé vzdálenosti od ostatních. Pokud je mezi entitami mezera, upozorní program na to, že fyzická mezera mezi spojenými entitami může mít za následek nesprávné výsledky. Uživatel může trvat na definici spojené kontaktní sady. Program poté uplatní spojenou sadu bez ohledu na stávající toleranci mezi vybranými entitami.

V pádových zkouškách můžete spojit pouze dotýkající se plochy.

Ve studii s kombinovanou sítí (použité automaticky programem) je možné spojit entity sady 1 (vrcholy, hrany, plochy, spoje nosníků a nosníky) s plochami sady 2. Vrcholy, hrany a plochy mohou patřit to skořepin nebo těles. Chování spojení záleží na tom, zda patří zdrojová entita do tělesa nebo skořepiny. Pokud zdrojová entita patří do skořepiny nebo profilu, spojení se chová jako pevné spojení, kde je původní úhel mezi skořepinou nebo profilem a tělesem zachován během deformace. Jestliže zdrojová entita patří do tělesa, spojení se chová jako závěs, kde není původní úhel mezi skořepinou a tělesem nezbytně zachován.

Při spojení hrany skořepiny s tělesem nebo cílovou plochou skořepiny software pevně spojí každý uzel s nejbližší plochou prvku na cíli. Pevnost spojení záleží na velikosti prvku u rozhraní. Kvůli zvýšení přesnosti musí být velikost prvku na cílové ploše rovna tloušťce skořepiny (v případě, že není používán žádný svar). Pokud je svar používán, velikost prvku na cílové ploše musí být rovna velikosti svaru.

• Nalisované uložení. Toto nastavení je dostupné pouze pro statickou a nelineární studii. Vyberte plochy dvou součástí, které se zpočátku navzájem přesahují. Klepnutím na Nástroje, Kontrola přesahů se můžete ujistit, že se plochy správně přesahují.

• Povolit průnik. Je dostupné pro statickou studii, nelineární studii, frekvenční studii, studii zborcení a studii pádové zkoušky. Program považuje plochy sady 1 a sady 2 (zdrojové a cílové) za rozpojené. Pro statické a nelineární studie jsou zatížení povolena pro vytvoření přesahů mezi díly. Pokud použité zátěže nepůsobí přesah, můžete pomocí této volby ušetřit čas. Nepoužívejte tuto variantu, pokud si nejste jistí, že zátěž nezpůsobí přesah. Chcete-li zjistit přesah, zakreslete deformovaný tvar s měřítkem 1,0. Pro definování tohoto typu kontaktu jsou nutné pouze entity sady 1 a sady 2.

• Virtuální stěna. Toto nastavení je dostupné pouze pro statickou studii. Tento typ spojení definuje spojení mezi entitami sady 1 a virtuální stěnou definovanou cílovou rovinou. Cílová rovina může být pevná nebo ohebná. Tření mezi entitami sady 1 a cílovou rovinou můžete definovat přiřazením nenulového koeficientu tření.

• Izolovaný. Toto nastavení je dostupné pouze pro teplotní studii. Tato možnost je podobná možnosti pro konstrukční studie Povolit průnik . Program považuje entity sady 1 a sady 2 za rozpojené. Program zabraňuje přenosu tepla, který vzniká v důsledku vedení entitami sady 1 a sady 2.

• Tepelný odpor. Toto nastavení je dostupné pouze pro teplotní studii. Tato volba umožňuje zadání tepelného odporu mezi plochami sady 1 a sady 2.

Příbuzná témata

PropertyManager kontaktní sady

Různé podmínky kontaktu

Nalisované uložení

Tepelný kontaktní odpor