Kontakt plocha na plochu

Vlastnosti kontaktu plochy na plochu jsou následující:

• Je obecnější než kontakty uzlu na uzel a uzlu na plochu. Vhodný pro složité kontakty s obecným zatížením.

• Nevyžaduje kompatibilní zdrojovou a cílovou síť.

• Povoluje pouze plochy jako zdrojové a cílové entity.

POZNÁMKA: Program vnitřně vybere kandidáty na zdrojové a cílové plochy. Jsou definovány pomocí entit Sada 1 a Sada 2 v PropertyManageru Kontaktní sada.

• Ve většině případů nabízí přesnější výsledky, ale vyžaduje více času a zdrojů.  

• Nedoporučuje se v případě, že bude kontaktní oblast mezi zdrojovou a cílovou plochou při deformaci příliš malá nebo dokonce bude představovat pouze čáru nebo bod. V takových případech použijte volbu Uzel na plochu.

• Tato formulace kontaktu je u statických a nelineárních studií dostupná s typem kontaktu Žádný průnik . Zabraňuje přesahu zdrojových a cílových ploch při zatížení, ale umožňuje jim pohyb v opačném směru a tím vznik mezer. U tepelných studií je tato volba dostupná u kontaktů typu Tepelný odpor .

• U nelineárních studií je volba spoje plochy na plochu dostupná v PropertyManageru Kontaktní sada. Tvorba přesné sítě v oblasti dotyku může zlepšit výsledky při použití této volby. Stále však můžete použít další volby spoje Uzel na uzel a Uzel na plochu z části Upřesňující v PropertyManageru Kontaktní sada.

POZNÁMKA: Stejný přístup se používá pro síťování s nízkou kvalitou, ale nárůst rychlosti v simulaci je výraznější při použití sítě s vysokou kvalitou.