Sestava se skládá z několika dílů spojených pomocí čepů, šroubů nebo pružin. Příklady sestav obsahujících čepy zahrnují laptopy, pracovní plošiny, kleště a regulátory. Pro modelování chování takovýchto sestav, musíte vytvořit geometrii každého čepu a aplikovat kontaktní podmínky mezi čepy a jejich kontaktními plochami, což je velmi na výpočty náročný postup.
V praxi často potřebujete znát vlivy čepů na jejich sousední díly nebo sestavy, spíše než rozložení napětí na samotných čepech. V takových případech místo tradičního postupu můžete použít čepové konektory, aby představovaly chování čepů v sestavě virtuálně.
Například v následující sestavě kleští můžete definovat čepový konektor pomocí válcových ploch, které se otáčejí proti čepu a procházejí dvěmi ramenami. Musíte povolit, aby se válcové plochy otáčely proti čepu, ale zabránit, aby se pohybovaly po směru osy.
Tabulka 1. Kdy používat čepové konektory
|
Pro tuto sestavu pístu můžete definovat šroubový konektor mezi vnitřní plochou pouzdra pístu a plochou ojnice. Použitím axiální pružiny určete odpor vůči posunu tyče do pouzdra a ven z pouzdra. |
 |
Pro tento pant můžete definovat dva čepové konektory. Celková tuhost je součet dvou hodnot tuhostí. I když jsou kolíky zřejmě v sérii, jsou považovány za souběžně spojené. |
 |
Mezi tyto částečné válcové plochy můžete definovat čepový konektor. |