Únavová pevnost se určuje aplikací různých úrovní cyklického napětí na jednotlivé testové vzorky a měřením počtu cyklů, než dojde k selhání. Datové body únavové pevnosti jsou graficky vyjádřeny jako amplituda cyklického napětí neboli střídavé napětí (S - svislá osa) vzhledem k počtu cyklů do selhání (N - vodorovná osa). Únavová pevnost se definuje jako napětí, při kterém dochází k únavovému selhání při daném počtu cyklů. Ukázková křivka S-N je zobrazena níže.
Obvykle se místo N používá logaritmus N ze základu 10, protože hodnoty N zpravidla mívají velký rozsah. V softwaru SolidWorks Simulation lze při hledání mezilehlých datových bodů na křivce S-N zvolit ze třech schémat interpolace: Log-Log, Semi-Log a Lineární. Příklady schémat interpolace křivek S-N viz Nápověda SolidWorks Simulation: Příklad schémat interpolace S-N.
Při testování vzorků se používá řada snižujících se úrovní napětí, dokud během vybraného maximálního počtu cyklů (obvykle 10 milionů cyklů) nedochází k žádnému selhání. Téměř vodorovná část křivky definuje limit nebo mez únavy testovaného materiálu. Pokud je aplikovaná amplituda napětí nižší než mez únavy materiálu, říkáme, že vzorek má neomezenou životnost. U mnoha neželezných kovů a slitin, jako jsou slitiny hliníku, hořčíku a mědi, však pevná mez únavy neexistuje a část křivky s nízkým napětím nekonverguje k vodorovné čáře. Tyto materiály místo toho vykazují neustále klesající křivku S-N.
Křivka S-N materiálu definuje amplitudy cyklického napětí (nebo střídavého napětí) vzhledem k počtu cyklů, které jsou potřebné, aby došlo k selhání při daném koeficientu napětí R. Koeficient napětí R je definován jako poměr minimálního cyklického napětí k maximálnímu cyklickému napětí. U plně reverzovaného zatížení se R = -1. Pokud se zatížení aplikuje a je odebráno (není reverzované), pak R=0.
Experimentální výsledky ukázaly, že průměrné napětí má značný dopad na odolnost vzorku k únavě. U každého materiálu lze definovat více křivek S-N (až deset), kde každá křivka S-N odpovídá jinému koeficientu napětí R. Software pak extrahuje data pro daný koeficient napětí pomocí lienární interpolace mezi křivkami S-N.
Když definujete vlastnosti únavy materiálu pomocí jedné křivky S-N s koeficientem napětí R = -1 (plně reverzované nebo nulové napětí), je možné vybrat metodu korekce účinků nenulových středních napětí (Goodman, Gerber nebo Soderberg).
Křivky S-N jsou založeny na střední únavové životnosti nebo dané pravděpodobnosti selhání. Generování křivky S-N pro materiál vyžaduje mnoho testů nutných pro statistické zhodnocení střídavého napětí, průměrného napětí (nebo koeficientu napětí) a spočítání množství cyklů potřebných k selhání.
Testy pro generování křivek S-N se provádějí v řízeném prostředí zatížení. Křivky S-N jsou ve většině případů získány na základě jednoosého zatížení při plně reverzovaných cyklech napětí. Vzhledem k tomu, že skutečné zátěžové prostředí je obecně víceosé, může být nutné omezit únavovou pevnost. Software poskytuje faktor faktor snížení únavové pevnosti v dialogovém okně Únava, které tuto nesrovnalost řeší.