Kritérium maximálního smykového napětí

Kritérium maximálního smykového napětí, známé také jako kritérium tažnosti Tresca, je založeno na teorii maximálního smykového napětí.

Tato teorie pĹ™edpokládá, Ĺľe k selhánĂ­ materiálu dojde, kdyĹľ maximálnĂ­ smykovĂ© napÄ›tĂ­ (Ď„max) dosáhne napÄ›tĂ­, kterĂ© zpĹŻsobĂ­ pĹ™i jednoduchĂ© tahovĂ© zkoušce porušenĂ­ materiálu. KritĂ©rium maximálnĂ­ho smykovĂ©ho napÄ›tĂ­ se používá pro taĹľnĂ© materiály.

Ď„max >= Ď? mez / 2

Ď„max je nejvyšší z absolutnĂ­ch hodnot (Ď?12, Ď?23, Ď?13), kde:

Ď?12 = (Ď?1 - Ď?2) / 2; Ď?23 = (Ď?2 - Ď?3 ) / 2; Ď?13 = (Ď?1 - Ď?3) / 2

Ď?1, Ď?2, Ď?3 jsou napÄ›tĂ­mi os v sestupnĂ©m poĹ™adĂ­.
Koeficient bezpečnosti (FOS) je dán vztahem:

FOS = Ď? mez / (2 * Ď„max )

PorovnánĂ­ kritĂ©riĂ­ napÄ›tĂ­ von Mises a a Tresca

Kritérium maximálního smykového napětí je konzervativnější než kritérium napětí von Mises, protože šestiúhelník představující kritérium smykového napětí je uzavřen elipsou představující kritérium napětí von Mises.

Za podmínky čistého smyku předpovídá kritérium napětí von Mises selhání na (0,577 * mez pevnosti), zatímco kritérium smykového předpovídá selhání při hodnotě meze pevnosti 0,5.

SkuteÄŤnĂ© zkoušky krutu pouĹľitĂ© k analĂ˝ze ÄŤistĂ©ho smyku ukázaly, Ĺľe kritĂ©rium napÄ›tĂ­ von Mises udává pĹ™esnÄ›jší vĂ˝sledky neĹľ teorie maximálnĂ­ho smykovĂ©ho napÄ›tĂ­.