PropertyManager Místní interakce

Správce PropertyManager Místní interakce můžete použít k definování interakcí mezi sadami geometrických entit objemových těl, skořepin a nosníků. Nastavení Místní interakce přepíší interakce na úrovni součástí.

Interakce

Vyberte ručně místní interakce Vyberte páry geometrických entit, na které se použijí místní podmínky interakce.
Automaticky vyhledat místní interakce Aktivuje nástroj pro zjišťování interakcí, aby vyhledal sady interakce pro dotýkající se, nebo nedotýkající se plochy v rámci zadané mezery.
Nástroj pro zjišťování interakcí nemusí najít všechny očekávané sady interakcí. Zkontrolujte dočasné interakční sady v části Výsledky a přijměte pouze místní interakce potřebné pro analýzu.

Typ

Vyberte typ interakce ze seznamu dostupných typů: Kontakt, Spojený, Volný, Nalisované uložení nebo Virtuální stěna.

Plochy, hrany, vrcholy, pro sadu 1 Vyberte geometrické entity pro sadu 1.
  • Pro spojení spojů nosníku vyberte Spoje .
  • Pro spojení nosníků s objemovými nebo skořepinovými plochami, které fungují jako výztuhy, vyberte Nosníky .
Plochy pro sadu 2 Vyberte plochy pro sadu 2.

Pro typ interakce Virtuální stěna vyberte Cílovou rovinu .

Entity v Sadě 1 a v Sadě 2 mohou patřit ke stejné součásti, tělesu nebo skořepině.
Plochy, hrany pro sadu 2 K dispozici pro typ interakce Spojený.
Následující páry výběru jsou platné pro skořepiny a plechová těla při použití spojené sady interakce:
Sada 1 Sada 2
Plocha Plocha
Hrana Hrana, plocha
Vrchol Vrchol, hrana, plocha
Prohodit plochy interakce

Přepíná výběr geometrie mezi sadou 1 a sadou 2, aby se vyřešily problémy s konvergencí během simulace.
  Přepíná zdrojové a cílové entity automaticky pro dosažení lepších výsledků Když je vybrána tato možnost, preprocesor přiřadí zdrojovým a cílovým entitám spojené místní interakce na základě průměrné plochy na uzel. Povrchy s menší průměrnou plochou uzlu se chovají jako zdroj.

Když je tato volba deaktivována, chovají se entity vybrané v Sadě 1 jako zdroj a entity vybrané v Sadě 2 jako cíl.

Tato možnost je dostupná pouze u spojených místních interakcí.
  Vlastní kontakt Dostupné pro statické studie (možnost velké posunutí) a nelineární studie, které mají Kontaktní interakce.

Detekuje entity těla, které mohou během simulace přicházet vzájemně do kontaktu a použije kontaktní podmínku, aby se zabránilo přesahům.

Jestliže například vyberete Face 1 pro Sadu 1, program přiřadí stejnou plochu jako zdrojovou a cílovou entitu pro definici kontaktní sady.

Můžete vybrat více ploch pro Sadu 1, například Face 1, Face 2 a Face 3. Detekce kontaktů sám se sebou se zohledňuje mezi páry se stejnou zdrojovou a cílovou entitou: Face 1 s Face 1, Face 2 s Face 2 , a Face 3 s Face 3. Chcete-li zjistit možný kontakt mezi Face 1 a Face 2, vytvořte samostatnou kontaktní sadu.

Detekce vlastního kontaktu není dostupná pro nelineární analýzu 2D rovinného zjednodušení.

Možnosti

(Je k dispozici, pokud zvolíte možnost Automatické nalezení místních interakcí.)

Nalézt plochy Zjišťuje sady interakcí mezi plochami vybraných součástí, které splňují určená kritéria.
Najít hranu skořepiny - dvojice ploch objemu/skořepiny Zjišťuje sady interakcí mezi hranami skořepiny a tělesa nebo plochami skořepiny.

Součásti

(Je k dispozici, pokud zvolíte možnost Automatické nalezení místních interakcí.)
Vybrat součásti nebo těla Vyberte součásti nebo těla pro detekování možných sad interakcí. Chcete-li vybrat celou sestavu, použijte plovoucí strom FeatureManager.
Najít kontakty ve zbylé části sestavy Vyberte jednu součást nebo tělo pro detekování možných sad interakcí mezi sousedními součástmi.

Výsledky

  Dočasné místní interakce Vypíše dočasné sady interakcí, které jsou detekovány nástrojem pro zjišťování interakcí.
  Typ Určuje typ interakce pro vybrané dočasné sady interakcí.
Dostupné typy interakce závisí na aktivním typu studie.
  Vytvořit místní interakce Umožňuje zadat dočasné sady interakcí vybrané ze seznamu.
Odstranit místní interakce Odstraní vybranou dočasnou sadu interakcí ze seznamu.
  Změnit průhlednost Nastaví plochy součástí, které mají dočasné sady interakcí, jako průhledné. Tím se usnadní odhalení místních sad interakcí.

Přesahující plochy

Zobrazí seznam přesahů dvojic ploch skořepin a ploch objemových těles. Výběrem přesahující sady zvýrazníte přesahující plochy v grafické ploše.

Vlastnosti

Rozsah mezery pro spojování Maximální mezeru, která kvalifikuje vybrané geometrické entity k vytvoření místní spojené interakce, může vypočítat program, nebo uživatelsky definovanou maximální mezeru zadejte sami.

Automatická

Program vypočítá maximální mezeru, která kvalifikuje vybrané geometrické entity k vytvoření místní spojené interakce. Rovnice pro výpočet navržené mezery je uvedena níže. Automatická možnost platí pro statické studie, frekvenční studie a studie zborcení.

Zobrazit doporučený rozsah mezery

Zobrazí hodnotu navržené maximální mezery pro vybrané entity sady místních interakcí. Entity, které mají mezeru větší než je tato prahová hodnota, nejsou spojeny na místní úrovni.

Určená uživatelem

Zadejte prahovou hodnotu Maximální mezera, která bude sloužit pro kvalifikaci geometrických entit pro místní spojené interakce. Entity, které mají mezeru větší než je tato prahová hodnota, nejsou spojeny na místní úrovni. Uživatelsky definované mezery přepíšou automatické mezery.


  • gth = navrhovaná mezera mezi díly, která je kvalifikuje pro místní spojené interakce
  • gmin = skutečná minimální vzdálenost mezi díly, které patří do sady místních interakcí
  • LMaxBBDimPart (I) = Maximální rozměr vymezovacího rámečku dílu (I)
  • N = počet dílů patřících do sady místních interakcí
Zadejte velmi malou hodnotu, nikoli nulu, aby byla zajištěna maximální vůle pro spojení zakřivené sjednocené geometrie. Než spustíte analýzu, můžete si ověřit oblasti interakce (např. oblasti spojení, kontaktu a volných součástí) definované nastavením interakce na globální i místní úrovni pomocí nástroje PropertyManager Interakční prohlížeč.
Rozsah mezery pro kontakt: Specifikuje mezeru, která umožňuje geometrickým entitám kvalifikovat se pro kontakt. Entity, které mají mezeru větší než je tato prahová hodnota, se nekvalifikují na spojení na místní úrovni.

Výchozí hodnota zadaná v možnosti Výchozí možnosti > Interakce je 10% charakteristické délky modelu.
Stabilizovat plochu, pokud je mezera Aplikuje malou tuhost na kvalifikované oblasti, aby řešitel mohl překonat problémy s nestabilitou a spustit simulaci. Software SOLIDWORKS Simulation aplikuje stabilizaci kontaktů na součásti, které mají počáteční mezeru v rámci rozsahu 1 % charakteristické délky modelu.

Můžete přizpůsobit přípustné mezery tak, aby lépe vyhovovaly vašim modelům.
Součinitel tření Určuje součinitel tření pro použití s:
  • Kontaktní interakce (statické, nelineární a rázové zkoušky)
  • Interakce lisovaných uložení (statické a nelineární studie)
  • Interakce virtuální stěny
Můžete určit hodnoty interakce od 0 do 1,0. Tato místní hodnota přepíše globální součinitel tření určený v dialogu Výchozí možnosti > Interakce.
Odsazení kontaktu

Je-li tato možnost vybrána, dvojice entit se považuje za počátečně dotýkající se navzdory počáteční mezeře mezi nimi. Níže uvedené možnosti nastavují limit pro počáteční mezeru.

Kontaktní síly se vyvinou, pokud se entity přesunou vzájemně blíž během simulace.

  • Je-li mezera menší než

    Považuje entity za entity, které se na počátku dotýkají, pokud jsou jejich mezery v nedeformovaném stavu modelu menší než tato hodnota mezery. Entity s většími mezerami, než je tato prahová hodnota, jsou na počátku simulace považovány za entity, které se nedotýkají.

  • Neomezená vzdálenost mezery

    Považuje entity za dotýkající se entity bez ohledu na velikost mezery mezi entitami v nedeformovaném stavu modelu.

Odsazení kontaktu se vztahuje na interakce Kontaktu a Virtuální stěny mezi entitami, které používají síť s objemovou sítí.
.
Tepelný odpor

Definuje tepelný odpor pro teplotní studie.

Jednotky

Výběr systému jednotek.

Celkem

Určuje hodnotu celkového tepelného odporu mezi entitami sady 1 a sady 2.

Rozložená

Určuje hodnotu odporu na jednotku kontaktní oblasti.

Typ stěny

(Dostupné pouze pro interakci Virtuální stěna.)

Pevné Určuje typ stěny tuhá.
Flexibilní Určuje typ stěny pružná.

Tuhost stěny

(Dostupné pouze pro interakci Virtuální stěna.)

Zadejte parametry pro typ stěny Flexibilní .

Jednotky Vybere systému jednotek hodnot tuhosti stěny.
Axiální tuhost Určuje hodnotu axiální tuhosti stěny.
Tečná tuhost Určuje hodnotu tuhosti smyku stěny.

Rozšířené

Vytváření spojení Určuje vytváření lokálního spojení pro těla, která vytvářejí sítě nezávisle na sobě.
  • Plocha na plochu. Tato výchozí možnost je přesnější, ale pomalejší. V případě zjednodušené 2D studie použije řešič spojený kontakt hrana na hranu.
  • Uzel na plochu. Tuto volbu vyberte, pokud máte problémy s výkonem při řešení modelů s komplikovanými kontaktními povrchy. V případě zjednodušené 2D analýzy použije program spojený kontakt uzel na hranu.
Vytváření kontaktu Určuje vytváření lokálního kontaktu. Oba typy vytváření kontaktu chrání před kolizemi mezi sadou 1 a sadou 2 geometrických entit, ale umožňují jim pohybovat se navzájem od sebe.
  • Plocha na plochu. Tato výchozí možnost je přesnější, ale pomalejší. Viz také téma Kontakt Plocha na plochu.
  • Uzel na plochu. I když je možnost Plocha na plochu obecně přesnější, možnost Uzel na plochu nabízí lepší výsledky v případě, že je kontaktní oblast mezi dvěma plochami velmi malá nebo představuje pouze čáru nebo bod.

    Viz také téma Kontakt Uzel na plochu.

    V případě nelineárních studií je formulace kontaktu uzel na plochu podporována pouze pro řešič Intel Direct Sparse. Pokud vyberete řešič FFEPlus nebo Large problem Direct Sparse, řešič se automaticky přepne na podporovanou formulaci kontaktu plocha na plochu.