Statické studie předpokládají konstantní zatížení nebo jejich velmi pomalé zvyšování na plné hodnoty. Kvůli tomuto předpokladu se rychlost i zrychlení každé částice modelu považují za nulové. Výsledkem je, že statické studie zanedbávají síly setrvačnosti a tlumení.
V celé řadě praktických případů není zatížení zvyšováno pomalu, nebo se mění v závislosti na čase či frekvenci. Pro takové případy slouží dynamická studie. Obvykle byste měli dynamickou studii použít v případě, že je frekvence zatížení větší než 1/3 nejmenší (základní) frekvence.
Lineární dynamické studie jsou založeny na frekvenčních studiích. Software vypočítá odezvu modelu pomocí akumulace příspěvků každého režimu k zátěžovému prostředí. K této odezvě ve většině případů podstatně přispívají pouze dolní režimy. Příspěvek určitého režimu závisí na složkách zatížení: obsahu frekvencí, velikosti, směru, trvání a umístění.
Mezi cíle dynamické analýzy patří:
- Návrh konstrukčních a mechanických systémů, které budou bez problémů pracovat v dynamických prostředích.
- Zmenšení účinků vibrací úpravou vlastností systému (geometrie, mechanismů tlumení, vlastností materiálů atd.).