Kritéria selhání kompozitu
Selhání kompozitu
Aby bylo možné určit, kdy laminát při použití zatížení selže, vypočítá program nejprve napětí v různých vrstvách. Následně použije kritérium selhání založené na těchto úrovních napětí pomocí teorie selhání. Za selhání kompozitu se považuje, když selže první vrstva nebo první skupina vrstev.
Selhání kompozitů probíhá v několika krocích. Když je napětí v první vrstvě nebo první skupině vrstev dostatečně vysoké, selže. Tento bod selhání se nazývá selhání první vrstvy (FPF) a kompozit může za tímto bodem stále snášet zatížení. Při tvorbě bezpečného návrhu nesmí být kompozit vystaven tak vysokému napětí, že by způsobilo FPF. Bod, ve kterém nastane celkové selhání, se nazývá mezní selhání kompozitu (ULF). Selhání kompozitů probíhá v mikroskopickém měřítku poškozením vláken, prasknutím matrice, selháním na rozhraní vrstev nebo selháním uvnitř vrstev. Tyto režimy lokálního selhání nemohou uspokojivě předpovědět celkové selhání kompozitu.
Teorie selhání kompozitu předpovídají globální selhání vrstev. Tyto teorie selhání mohou být interaktivní, neinteraktivní nebo částečně interaktivní. Neinteraktivní teorie neuvažují interakce mezi různými složkami napětí, zatímco interaktivní teorie ano.
Tři teorie dostupné pro kritérium selhání vrstvených kompozitů jsou:
Zde naleznete Nápovědu pro výběr kritéria selhání.
Příbuzná témata
Kompozitní skořepiny