Virtuální součásti jsou uloženy interně v souboru sestavy a nikoliv v souborech samostatného dílu nebo podsestavy.
Virtuální součásti jsou užitečné zvláště při navrhování shora dolů. Během koncepční fáze procesu návrhu, kdy se často experimentuje a provádějí změny struktury a součásti sestavy, má použití virtuálních součástí oproti metodě návrhu zdola nahoru několik výhod:
- Tyto virtuální součásti lze přejmenovat ve stromu FeatureManager a není tedy třeba je otevírat, ukládat jako kopii a používat příkaz Nahradit součásti.
- Jednu instanci virtuální součásti lze v jediném kroku učinit nezávislou na ostatních instancích.
- Složka pro ukládání sestavy není nepřehledná kvůli souborům nepoužívaných dílů a sestav, které vznikly v rámci iterací různých návrhů součástí.
Když vytváříte součásti v kontextu sestavy, software je standardně ukládá do souborů sestavy jako virtuální součásti.
Můžete změnit výchozí nastavení tak, že jsou nové součásti uloženy externě v souborech samostatného dílu nebo podsestavy místo jako virtuální součásti.
Můžete uložit virtuální součást do externího souboru.