Nástroj Neomezená těla rozpozná všechny tuhé (nebo volné) režimy těl, která nejsou dostatečně upevněna pomocí přípravků, konektorů nebo kontaktních podmínek.
Ve statické studii otevřete správce PropertyManager Vykreslení vizualizace kontaktu a klepněte na záložku Neomezená těla.
Než spustíte nástroj Neomezená těla, doporučuje se definovat realistické materiály, zatížení a hraniční podmínky vašeho modelu. Vlastnosti studie by měly odrážet co možná nejpřesněji provozní zatížení a mezní podmínky modelu, který se chystáte analyzovat.
Nástroj Neomezená těla dokáže rozpoznat lokální singularity (prvky s nulovou nebo téměř nulovou tuhostí) v rozložené globální matici tuhosti, které mohou indikovat pohyb tuhého tělesa. Algoritmus je schopen detekovat situace, kdy je legitimní výrazný rozdíl mezi sousedními prvky tuhosti v globální matici tuhosti a nutně nemusí vést k singularitám. Mezi takové modely může patřit:
-
Díly se zkosenou geometrií, u kterých se výrazně mění tuhost napříč profilem dílu.
- Sestavy s díly, které mají velké neshody ve vlastnostech tuhosti materiálu.
- Díly s lokalizovanou extrémní tuhostí na místech, kde jsou použity konektory a vzdálená zatížení.
- Tenké díly modelované jako skořepiny, které mají ze své podstaty velmi malou rotační tuhost.
Výše uvedené příklady nástroj Neomezená těla nepovažuje za zdroje singularity pro globální matici tuhosti, pokud jsou díly dostatečně omezeny.
U každého dílu modelu sestavy algoritmus zkontroluje existenci volných posunutí a rotací v globálních směrech X, Y a Z. Rovněž dokáže detekovat problémy s nestabilitou v sestavách s mechanismy řetězu (nebo závěsu) mezi díly. V případě, že program rozpozná režimy volného tělesa, animuje je odpovídajícím způsobem pomocí přizpůsobení odpovídající tuhosti a síly v příslušném směru, aby se vytvořila vázaná reakce, která odráží pohyb tuhého (nebo volného) tělesa.
Doporučuje se před pokračováním v analýze stabilizovat rozpoznané volné režimy těles dílů s použitím odpovídajících omezení posunutí nebo rotace.