Modely materiálů Model materiálu popisuje vztah mezi napětím a namáháním pro materiál. Dostupné modely materiálu závisí na typu aktivní studie. Následuje seznam modelů materiálů dostupných v rámci typu aktivní studie: Model materiálu Strukturální a teplotní Nelineární Pádová zkouška Lineární dynamika Lineární elastický izotropní Lineární elastický ortotropní Nelineární elastický Plasticita (model von Mises) Hyperelasticita Viskózní elasticita Tečení Nikl-Titan Kromě výše zmíněných modelů materiálů můžete také definovat teplotně závislé vlastnosti materiálů. Obsah Elastické modely Chovaní materiálu se považuje za elastické, když je posun lineárně poměrný k použitému zatížení a při odstranění zatížení se vrací do nedeformovaného stavu. Plastické modely Elastoplastické modely se používají k popisu chování materiálů ve chvílích, kdy napětí přesáhne mez kluzu. Základní charakteristiky chování elastoplastických materiálů zachycují trasy napětí a namáhání při zatížení a uvolnění a stav víceosého napětí odpovídajícího počátku vzniku chování tekoucího plastu (kritérium tažnosti). Hyperelastické modely Hyperelastické modely materiálu je možné použít pro modelování gumových materiálů, kde řešení se týkají velkých deformací. Materiál je považován za nelineární elastický, izotropní a nestlačitelný Viskózně elastický model Elastické materiály se schopností odvádět mechanickou energii díky účinkům viskozity se označují jako viskózně elastické. Model tečení Tečení je časově závislé namáhání vzniklé za stavu konstantního napětí. Model materiálu Nitinol Slitina s tvarovou pamětí (SMA), například Nitinol, vykazuje tzv. superelastický efekt. Termín superelastický se používá pro popis materiálů se schopností podstoupit velké deformace v cyklech zatížení-odlehčení bez projevů trvalých deformací. Nadřazené téma Materiály pro simulaci Definování vlastností materiálů závislých na teplotě