Vzhledem k tomu, že Nitinol se většinou používá pro svou schopnost podstoupit konečná namáhání, pro tento model se používá teorie velkého namáhání využívající aktualizovanou Langrangeovu formulaci.
Základní model je tudíž vytvořen s ohledem na logaritmická zatížení a Kirchhoffovy prvky napětí. Základní matice a vektor napětí jsou však nakonec převedeny na existující Cauchyho (pravá) napětí.
|
σs
t1, σf
t1
|
Počáteční a koncová mez kluzu pro zatížení v tahu [SIGT_S1, SIGT_F1]
|
|
σs
t2, σf
t2
|
Počáteční a koncová mez kluzu pro odlehčení v tahu [SIGT_S2, SIGT_F2]
|
|
σs
c1, σf
c1
|
Počáteční a koncová mez kluzu pro zatížení tlakem [SIGC_S1, SIGC_F1]
|
|
σs
c2, σf
c2
|
Počáteční a koncová mez kluzu pro odlehčení tlakem [SIGC_S2, SIGC_F2]
|
|
eul
|
(Maximální tahové napětí plastu) *(3/2)0.5
|
Pravidlo exponenciálního toku využívá další vstupní konstanty, β
t1, β
t2, β
c1, β
c2:
|
βt1
|
parametr materiálu měřicí rychlost transformace pro zatížení v tahu, [BETAT_1]
|
|
βt2
|
parametr materiálu měřicí rychlost transformace pro odlehčení v tahu, [BETAT_2]
|
|
βc1
|
parametr materiálu měřicí rychlost transformace pro zatížení tlakem, [BETAC_1]
|
|
βc2
|
parametr materiálu měřicí rychlost transformace pro odlehčení tlakem, [BETAC_2]
|
Kritérium tažnosti
Chcete-li modelovat možnost tlakové závislosti fázové transformace, pro kritérium tažnosti je použita funkce zatížení typu Drucker-Prager:
F(τ) = sqrt(2)*σ(bar) + 3*α*p
F - RI
f = 0
kde
σ(bar) = účinné napětí
p = střední napětí (nebo hydrostatický tlak)
α = sqrt(2/3) (σs
c1 - σs
t1 ) / (σs
c1 - σs
t1)
Rf
I = [ σf
I(sqrt(2/3) + α)], I = 1 pro zatížení a 2 pro odlehčení