Těleso vychýlené ze své klidové polohy má tendenci vibrovat určitou frekvencí, která se nazývá přirozená, nebo také rezonanční frekvence. Pro každou přirozenou frekvenci těleso zaujme určitý tvar nazývaný tvar režimu. Při frekvenční analýze se počítají přirozené frekvence a s nimi související tvary režimu.
Teoreticky může mít jedno těleso nekonečné množství tvarů režimu. Při frekvenční analýze může být teoreticky tolik režimů, kolik je stupňů volnosti (DOF). Ve většině případů se však bere v potaz jen několik režimů.
Rezonancí rozumíme stav, kdy na těleso působí dynamické zatížení vibrující na jedné z jeho přirozených frekvencí. Auto, které má málo nafouknutou pneumatiku, se například v důsledku rezonance při určité rychlosti začne prudce třást. Toto chvění se však při jiných rychlostech sníží nebo zcela vymizí. Jiným příkladem je situace, kdy silný zvuk (například hlas operní zpěvačky) může rozbít skleničku.
Díky frekvenční analýze, při které se vypočítávají rezonanční frekvence, můžete rezonanci zabránit. Frekvenční analýza nám také poskytuje informace potřebné k řešení problematiky související s dynamickou odezvou.