Analýza konečných elementů (FEM) nabízí spolehlivou numerickou metodu analýzy technických návrhů. Proces začíná tvorbou geometrického modelu. Program následně rozdělí model na malé části jednoduchých tvarů (elementy) spojené ve společných bodech (uzlech). Programy analýzy konečných elementů na model pohlíží jako na síť samostatných propojených elementů.
Metoda konečných elementů (FEM, MKP) odhaduje chování modelu kombinováním informací získaných ze všech elementů tvořících model.
Tvorba sítě tvoří velmi důležitý prvek analýzy návrhu. Automatické síťování v softwaru vytváří síť podle globální velikosti elementu, tolerance a zadání lokálního zjemnění sítě. Zjemnění sítě umožňuje zadat různé velikosti elementů pro součásti, plochy, hrany a vrcholy.
Software odhadne globální velikost elementu pro model pomocí objemu, povrchu a jiných geometrických detailů. Velikost vytvořené sítě (počet uzlů a elementů) závisí na geometrii a rozměrech modelu, velikosti prvku, toleranci sítě, zjemnění sítě a zadání kontaktů. V počátku analýzy návrhu, kde mohou postačovat přibližné výsledky, je možné zadat větší velikost elementu, a dosáhnout tak rychlejšího řešení. Chcete-li dosáhnout přesnějších výsledků, použijte menší velikost elementu.
Při tvorbě sítě se vytváří 3D tetraedrické objemové elementy, 2D trojúhelníkové elementy skořepiny a 1D elementy nosníků. Pokud nepoužijete kombinovanou síť, bude se síť skládat z jednoho typu elementů. Objemové elementy jsou přirozeně vhodné pro rozměrné modely. Elementy skořepiny jsou vhodné pro modelování tenkých dílů (plechů) a nosníky a pruty jsou vhodné pro modelování konstrukčních prvků.