Tenké modely se při axiálním zatížení mohou zbortit. Zborcení je definováno jako náhlá deformace, která vznikne v případě, že se uložená energie povrchové vrstvy (axiální) změní v ohybovou energii, aniž by došlo ke změně v externě působícím zatížení. Matematicky se při zborcení tuhost stane singulární. Přístup linearizovaného zborcení, který je zde použit, řeší problém eigenvalue (vlastní hodnoty) a odhaduje tak faktory mezního zatížení a přidružené tvary režimu zborcení.
Modely se mohou zbortit v různých tvarech a pod různým množstvím zatížení. Tvar modelu v průběhu zborcení se nazývá tvar režimu zborcení; zatížení se nazývá mezní zatížení. Analýza zborcení vypočítá určitý počet režimů podle zadání v dialogovém okně Vzpěr. Návrháře obvykle zajímá nejnižší režim (režim 1), protože je spojen s nejnižším mezním zatížením. Pokud je zborcení důležitým faktorem v návrhu, pomůže vám výpočet více režimů zborcení nalézt slabá místa modelu. Tvary režimů vám mohou pomoci upravit model nebo podpůrný systém, aby nedošlo ke zborcení v určitém režimu.
Pokud chcete chování modelů při a po zborcení zkoumat podrobněji, je nutné využít možností kódů nelineární analýzy návrhu.
Kdy používat analýzu zborcení
Tenké díly a sestavy s tenkými součástmi, které jsou zatíženy v axiálním směru, se mohou zbortit i pod relativně malým axiálním zatížením. Takové konstrukce mohou selhat kvůli zborcení i v případě, že jsou hodnoty napětí hluboko pod kritickou úrovní. U takových konstrukcí se mezní zatížení stává důležitým faktorem v návrhu. U rozměrných konstrukcí není analýza zborcení obvykle nutná, protože k selhání dojde dříve kvůli vysokému napětí.